0.00 (hodnoceno 0x)

Sklípek Stani Mádla, Velké Bílovice - 20. března 2009

„Když je dopito, začne se pít další. Nehledejte složitosti, kde je to jednoduché.“ Stanislav Mádl

Po roční známosti s velkobílovickým vinařem Staňou Mádlem vzniknuvší na Hudebním festivalu ve Znojmě jsme se rozhodli k domluvení nějaké akce u něj ve sklípku. Akce, která by měla přiblížit kamarádům studentům kolem Peti (a nakonec nejen jim) výrobu vína, samozřejmě spojenou s ochutnávkou a dalšími věcmi.

Po dlouhém dohadování jsme zvolili nakonec termín na přelomu zimy a jara, který napotřetí akceptovali všichni včetně Stani – pátek 20. března. Hlavními body večera měla být projekce filmu Bobule, jenž vznikal v těchto končinách, mimo jiné i na Staňových vinicích a v jeho sklepích, navíc postava ztvárněná Václavem Postráneckým je přímo inspirovaná právě Staňou samotným. Od něj si herec ve filmu vypůjčil veškeré vtipné hlášky včetně kurev (kurvy myšleny jako nadávka. Vlastně ani ne nadávka. Prostě hojně používané citoslovce ve Staňovym projevu).

Zvolili jsme cestu mimo dálnici, přes Rouchovany do Branišovic, na Pohořelice, přes Hustopeče podél dálnice do Velkých Bílovic. Cestou nás upoutal pomník s tankem, tak jsme si neodpustili malou zastávku.

Po příjezdu na místo kolem páté večerní ve složení Dav, Pet, Daf, Žanda a Ivča jsme vyložili veškerý náklad kufru (projektor, plátno, asi 10 kg jednohubek a spacáky) a ve sklípku vše uzpůsobili našim potřebám.

V šest pronesl Staňa cosi jako „Kurva, poďte pit, ať to stihnem, mám tam čtyrycet vzorků…“, a tak naše koštovačka trvala asi do devíti. Stejně jsme nezvládli vše. Do té doby se sjela celá parta, kteroužto nyní vyjmenuju, aby lidičky neměli pocit, že je opomíjím. Tedy: Silva, Mirek, Mirka, Maruška, Tomáš, Ivča, Lukáš a nakonec trio hudebníků, Štěpánka, Ema a Petr. Po koštu už lehce připití jsme se vydali s pár flaškama nám nejsympatičtějších vín (MT, RŠ a SVG) do sklepa skouknout ony Bobule.

Po filmíku vzali holky – Emča se Štěpánkou – housle do ruky, Peťa čapl kytaru, a vpodstatě až do večerky (půl pátá ranní) se zpívalo a pilo a žralo a tak různě napřeskáčku. Většina nás šla spát v půl pátý ráno, až na Dafa, který se rozhodl dopít dvě nedopité flaše vína. Zdali dopil či nedopil, neví ani on sám – usnul na stole, a jelikož nebyl ve stavu, kdy by se Žandou nechal odvést do postele, strávili ve sklepě noc oba dva.

Ráno po zmátoření se kolem desáté jsme dali snídani, změřili na digitálním alkoholtesteru hladinu krve v alkoholu a zjistili, že zatím nikdo domů řídit nemůže, a tak jsme vyrazili na procházku ke kapličce z Bobulí. Respektive jsme se tam všichni Staňou nechali dovézt a zpět jsme těch 5km šlapali po svých. Toto místo ale musíme někdy navštívit znovu, teď zjara jak stromečky nebyly zelený a hyběly na nich ty trsy hroznů, jak bylo vidět ve filmu, to nebylo ono. Po cestě zpět ke sklípku pro auto se některým udělalo líp. Jiným se pak po cestě domů naopak přitížilo. No, chlast je sviňa.

text: Wix
foto: Wix, Lukáš

 

Hodnocení

Líbí se