0.00 (hodnoceno 0x)

Šumava, 20. - 23. června 2008

Po roční odmlce jsme se rozhodli opět navštívit Šumavu, ale letos poprvé ne v rámci „pánské jízdy“, ale s přítelkyněmi a kamarádkami, takže vyrazila sestava Třebíčáků - David + Petra (GSR600), David + Žaneta (Vmax), Michal + Táňa (BMW K1200R), Iva (Monster S2R) a Brňáci Dalibor + Markéta (Vmax).

Ubytování Daf telefonicky zamluvil u pana Němečka v Dobré na Šumavě (www.hospodaunemecka.wbs.cz), tohle místo asi před třemi lety objevil Dženda při svých toulkách po tomhle kraji a už několikrát jsme toto přístřeší k přespání využili. Ubytování s vlastním spacákem přijde na 200,-Kč, při použití zapůjčeného povlečení je to 250,- na noc.

Výjezd jsme naplánovali na pátek v půl jedenácté z Třebíče, odjet nás mělo 8 kromě Ivy, která měla dorazit až v sobotu odpoledne, jelikož ji čekala ještě páteční noční šichta na dálnici. Dalibor s Markétou se však zpozdili, takže nás v 10:45 z benziny odjíždělo jen šest, a dohnali nás až v Jindřichově Hradci. No počkat 15 minut, jeli jsme z Třebíče v plném počtu.

Volili jsme nejrychlejší možnou cestu, takže jsme to vzali po státovce na Telč, Mrákotín, ve Strmilově odbočili na Kunžak a do Jindřichova Hradce. Tady jsme dali první pauzu a dovolávali se Daliborovi, kde se nacházejí. Za chvíli dorazili, tak jsme pokračovali dál do Třeboně, kolem rybníka Svět k Schwarzenberské hrobce. Já, Pet a Táňa jsme vydali obdivovat architekturu, zbytek party vzal zavděk kulturou v podobě nealkopiva v místním stánku.

Hrobku jsme obhlídli jen zvenku, udělali pár fotek a vzhledem k příšernému vedru šli na to pivo taky. Jinak prohlídka tam (kostel + krypta) stojí 50,- Kč a trvá asi 40 minut. Pro další cestu jsme se rozhodli využít menších silnic a vyhnout se Českým Budějovicím, takže jsme z Třeboně pokračovali přes Borovany a Trhové Sviny do Českého Krumlova. Odtud podél Vltavy na jih s přestávkou na oběd v hospůdce na břehu Vltavy pod hradem Rožmberkem. Prohlídka hradů a zámků v komplet motorkářské výstroji je dost opruzující věc, tak jsme se spokojili jen s výhledem na Vltavu splavující vodáky a po obědě (masíko z grilu) pokračovali dál přes Vyšší Brod k hrázi Lipenské přehrady. Tady opět krátká zastávka a foto přehrady a Dafa nadzvedávající sedmitunovou vyřazenou turbínu – a zas do sedel a kolem Lipna přes Volary na Soumarský most. Zde poslední zastávka dnešního dne před naším cílem – místní hospoda u vodáckého tábora byla za minulých deset let svědkem několika našich pařeb na našich jízdách, takže by byl hřích letos tuto tradici porušit, ač poprvé v přítomnosti slečen. Jenže pořádná pařba čeká až u Němečka, takže jen na osvěžení každej jedno pivko a hurá do cíle.

K Němečkovi jsme dorazili kolem sedmé večerní, ubytování jsme vyfásli asi v největším pokoji v chalupě – zabírá skoro půl podkroví a je v něm deset postelí. Čtyři po dvou a dvě samostatně, takže pro naše potřeby akorát. Podmínky sice krapet bojové, ale nejsme žádný slečinky, ne? Takže společnej hajzlík se sprcháčem (jedna místnůstka pro dámy, jedna pro pány) přežijeme, hlavně už vybalit a na pivo.

Hospůdka je poloprázdná, pravá sezóna tu začne až za týden s příchodem prázdnin, to tu bude zas hlava na hlavě a naše banda osmi lidí by marně hledala volný stůl. Takže teď sezení máme, následuje pití a jedení a zase pití a následné opití se a až hodně pozdě v noci odebrání se na kutě.

Druhý den po probuzení se z deliria snídáme, kolem deváté se balíme a chystáme na výlet. Dle předpovědi mají být na Šumavě celý den přeháňky, ale nic tomu nenasvědčuje, nebe je modré, sem tam mráček. Itinerář mám vypsaný, tak uvidíme, co všechno stihneme, není ale kam spěchat, i jen bezcílné ježdění po téhle krásné krajině stojí za to. Z Dobré odjíždíme směrem na Lenoru, do Horní Vltavice a odbočujeme na silnici směr Borová Lada. Za Borovou Ladou má být největší rašelinné jezírko u nás, Chalupská slať, ale odbočku či ukazatel někde míjíme, takže se budem těšit až na Jezerní slať u Kvildy. Silnička je široká sotva na dvě auta, ale těch tady moc nepotkáváme, povětšinou jen samé cyklisty. Takže v pohodě 70 na tachecu, kocháme se panoramatama a ovečkama a kravičkama pasoucíma se na loukách, viď, Dafe...?

Pokračujeme do Kvildy, která je se svou nadmořskou výškou 1058 metrů nejvýše položenou obcí v ČR. Odbočujeme na Filipovu Huť a přes ní se dostáváme do Modravy. Zde stojí bývalá Bienertova továrna, kde se zpracovávalo dřevo, dnes architektonická památka. Necháváme motky na parkovišti a jdeme to okouknout, kulturu opět spojujeme s občerstvením. Potom ještě zamíříme ke Klostermannově chatě na kopci, odkud fotíme celkový pohled na Modravu, a pokračujeme přes Antýgl - zde protéká říčka Vydra, fakt krásná krajina s korytem řeky a obrovskými balvany, dobrý nejen k focení, ale i k ošplouchnutí se a k malý pauze - do Srní. My u Vydry pauzu nedáváme, fotí se z motorky a pokračuje dál. Pet není schopná tuto „mototuristiku“ skousnout, jen nevěřícně kroutí hlavou, s jakouto pakáží línou motorkářskou se vydala výletovat na Šumavu.

Měníme trochu plán a pokračujeme místo do Čeňkovy pily po těchhle krásných horských silničkách až do Prášil. Tady je chvíli silnice z kostek, no na moto nic moc. Ale přežít se to dá. Najíždíme na hlavní silnici a přes Hartmanice a Rejštejn dorážíme do vsi Svojše. Tady zastavujeme na oběd. Jídlo výborný, ceny normál, až na polívku – ta v jídeláku psaná snad ani nebyla a při zúčtování nás proto překvapila její cena: 55,- Kč. Což je mnohdy cena denního meníčka.

Po obědě odjezd na Horskou Kvildu, tady v jedné restauračce zastavujeme na popolední pohár (velkej a dobrej) a spojujeme se s Ivou, která už dorazila někam k Vimperku. Směrujeme ji za námi. Po setkání s ní už volíme cestu směrem domů, ještě ale se zastávkou u Jezerní slati před Kvildou. Po malé procházce už trošku svižnějším tempem frčíme přes Kvildu, Borovou Ladu zpět do Dobré na dobré pivo a dobré jídlo… jenže: mraky cyklistů způsobily, že sortiment Němečkovic kuchyně je krapet omezený, proto z výběru celkem asi osmi jídel z jídeláku je jich k dispozici jen polovina. No co, hlad si nevybírá. A žízeň vlastně taky ne. To to taky pak dopadlo… Ne teda že by bylo špatně nám, my jsme šli s Pet spát zase brzy, ale Iva to s vínem krapet přepískla, dvě a půl flašky červenýho se jí postaraly o „krásný“ nedělní den.

Nedělní ráno nás přivítalo krásným počasím - azuro, obloha bez jediného mráčku. Vstáváme s Peťou první a snídani si dáváme na čerstvém vzduchu pod širým nebem před chalupou, ostatní se pomalu taky probouzejí a trousí se za námi.

Dnes nás čeká Boubín, potom chceme najít osadu Tejmlov někde na jižním svahu Javorníku – má zde být jakási eko-farma s chovem skotského náhorního skotu, takový rohatý hrozně chlupatý krávy, „jak“ se jim říká. Volíme lehčí oblečení, tedy kdo má. Michal má jen kraťasy, volí tedy motogatě. Výstup k Boubínskému jezírku ale pak díky hroznému pařáku absolvuje jen v trenkách. S těma vysokejma botama fakt nezapomenutelnej pohled.

Od parkoviště k Boubínskému jezírku je to asi 3km, polovina cesty naštěstí vedla lesem, takže ve stínu, což jsme dost uvítali. I tak se ale ozývá už po půl kilometru chůze reptání. Ale nakonec jsme to zvládli všichni. U jezírka jsme dali chvíli odpočinek, pak se s námi loučí Dalibor s Markétou a vydávají se zpět k parkovišti a vrací se domů do Brna. My ostatní ještě kousek pokračujeme do Boubínského pralesa, ale zjišťujeme, že tady nic zas tak převratného nevidíme, prostě zaneřáděný les…omluva všem ochranářům přírody, zaměstnancům parku a jeho obdivovatelům. Nám to fakt tak přišlo.

Jelikož už se všem dostavil hlad, začali jsme vymýšlet, co s tím a kde jíst. Vzhledem k tomu, že doposud jsme se většinou živili samými minutkami, dali bysme přednost klasickému českému jídlu, a někdo si vzpomněl, že takové pokrmy měli v nabídce té hospůdky v Horské Kvildě, kde jsme si dávali včera pohár. A jelikož i cesta tam je super a všichni si ji chválili, je rozhodnuto: opouštíme Boubín a po známé cestě Horní Vltavice – Borová Lada – Kvilda – Horská Kvilda jedeme stolovat. Výběr jídel výtečný: knedlíky s borůvkama, svíčková, houbová omáčka… každý z nás si přišel na své. Po obědě jsme se chvíli vyvalili na trávník trávit, pak následovala testovací půlhodinka, kdy jsme si mezi sebou vyměnili a otestovali jednotlivé stroje.

Po testech jsme se rozhodli jet hledat jaky. Problém byl, že v mojí mapě o osadě Tejmlov není ani zmínka, a i když jsem měl přesné GPS souřadnice - 49°7´41,936“N a 13°39´15,555“E, narazilo vše na skutečnost, že Daf nechal navigaci v chalupě. Takže jediné, co jsme našli v těch místech, co jsem myslel, že by to mělo být (cedulka Tejmlov tam byla, taková ta turistická značka s ukazatelama), byly normální český krávy a ještě asi tak 100 metrů daleko, takže tato akce skončila fiaskem. A jelikož už se nikomu v tom vedru nikam jaky nechtělo jet hledat, zamířili jsme zpátky přes Stachov, Zdíkov a Vimperk s tím, že si ještě z Dobré před večeří vyšlápnem ke Stožecké kapli.

K Němečkovi jsme dorazili kolem šesté, dali jedno před cestou a bez Michala a Táni vyrazili. Mělo to být údajně 3,5km, ale dle odhadu a turistických značek to bylo tak 6. V konečném efektu 6km x 2=12km a 5 mrtvých. Ale došli jsme nejen ke kapli, ale i na Stožeckou skálu, odkud je krásná vyhlídka do kraje. Jelikož ale osmá hodina odbila, šupem jsme zahájili návrat za doprovodu hejna dotěrných much, očividně milujících „vůni“ pěti upocených tůrou ztýraných človíčků. Do toho ještě Dalibor poslal zprávu, že teprve až teď dorazili a cestou si v jedné zatáčce ustlali, naštěstí nic vážného, jen odřený vejfuj a ohlý řidítko. Nic co by nešlo spravit, hlavně že se nikomu nic nestalo.

Hospoda dnes byla chvilkovou záležitostí, za prvé toho měli všichni za celý den dost, za další pan domácí po předešlém večeru taky, a na mě dolehl nějaký úpal nebo co, takže mi bylo mizerně jak psovi a rád jsem zalezl do postele. Tady ještě jedna výtka k hospodě – jídla bylo ještě míň než předešlý den, takže výběr fakt velmi omezený, další den bysme už snad spásali trávu na louce před chalupou.

V pondělí v půl sedmý ráno nás probudilo hřmění a blesky jako sviňa, přišla brutální bouřka. Naštěstí než jsme vstali naostro, tak odezněla. Já s Pet jsme naházeli věci na mašinu a v devět vyrazili nejkratší cestou k domovu – krásnými silničkami s minimem provozu přes Volary, Křemži, do Budějovic, tady ale už začal dopravní masakr… a pak směr Brno, neboť jsme měli domluvenou narozeninovou akci. Svižným tempem jsme ve tři byli tam a akorát vše stihli. Ostatní vyrazili až po nás cestou obdobnou jako jsme jeli na Šumavu – kolem Lipna, pak přes Novohradské hory a přes Novou Bystřici – do Třebíče dorazili kolem páté.

Myslím že tahle akce byla fakt vydařená, počasí bylo úžasný, za ty čtyři dny jsme nalítali kolem 800 km, z toho 300 po krásný šumavský krajině, sešla se skvělá parta lidí a byla fakt legrace a jen doufám, že se zasněkde všichni takhle setkáme.

text: Wix
foto: Wix, Daf, Žanda

 

fotogalerie

Hodnocení

Líbí se